KÓTA BRNO DOBYTA

První příspěvek je takový střídmý, protože jsme ještě čerství, opatrní, na začátku, střízliví, navonění a plni očekávání. Ale ono se to rozjede.

Tak jsme tedy vyjeli na nejdelší šňůru v historii Hromosvodu – sedmery ponožky, dvě bedny cédéček. Až do neděle budeme brázdit moravsko-slezská pódia a propagovat Zimní čas, ač zima už se možná loučí. Odjezd chaotický… jaký jiný. Leckdo byl jinde než měl a jindy než měl, slunce svítilo, já potkal Dusilenku s Baumaxou a Radimem V., zítra hrajou ve Zlíně, tak se možná někteří připojí na mejdan po našem koncertě na nedalekém Ogaru…

Tož první štace… a rovnou Brno. Dálnice bohů nezvykle klidná, místo Ládi-highway kinga Jančurovy žluté kobylky. Přistání ve čtvrti Cejl, svižná zvukovka a německy důsledný šéfík s vizáží Jiřího Hrubeše (Pražský výběr), kdyby si nebarvil vlasy.

Náš řidič Olda zůstal v Praze, ale poslal místo sebe domácí tlačenku a paštiku. Snědl jsem jí opravdu hodně, takže jsem se to rozhodl vyskákat – Brno souhlasilo. 70 občanů v KD Musilka nás přijalo vlídně, neřkuli bujaře. To bude zajisté proto, že v roce 2007 byly na místním rádiu Proglas nejhranější písní Soumraky. Zítra v poledne tam ostatně jdu dělat rozhovor, pak jedem do Olomouce na další v Českém rozhlase a potom už na Ogar. Znáte Ogar? Tam je naše druhé doma.. je tam nejlepší slivovice a valašská pohostinnost v krystalické podobě..

Ale to až zítra. Teď jsme v metropoli moravské, hraje Jablkoň, my se jemně zavlažujeme a připravujeme na první decentní mejdánek na kolejích J.A. Komenského, kde nás pořadatelé usalašili, resp. usalaší. Johny Ámosi, při nás stůj.

Sledujte blog.