Vašku, Ty jsi prima chlap!

Aneb, rozhodli jsme se po letech uspořádat kapelní soustředění za rozličnými účely (namátkou: utužit partu, odpočinout si s hudbou / zničit se hudbou, prokrvit jatýrka, utéct z města…). Pročež jsme v neděli 8.7. obsadili stodolu páně Koubka a přilehlé prostory (bar, postele…) v Chotěmicích u Soběslavi.

Přivítal nás kluk Jakub, který nám svévolně odnosil všechny věci na pódium, nalil dobrého vína a nabídl pečený brambor. Pak přišel pán domu, vyprávěl nám o úvěru na dvě mega a o tom, že mu nové ubytovací prostory odmítli zkolaudovat, takže bude ubytovávat zadarmo, resp. kdo chce přespat, nakoupí si cédéčka Vaška Koubka a jako bonus zdarma dostane postel. Pak byla řeč o tom, jak málem nepřijeli Buty, pak o příběhu kluka Jakuba, co neměl na vstupné, tak si ho odpracoval a už tam zůstal na furt. Potom se hovor stočil na mizerný prodej hudebních nosičů obecně. Vašek si myslí, že nadále už mají smysl jen projekty. Jeden takový, nazvaný Zabíjačka, nám nabídnul. Ať radši místo toho našeho „umění“ vymyslíme hodinku tematických písniček (Pašík, Střel ho, Míchej krev …) a staneme se zabíjačkovou kapelou. Jídlo budoucnost má… Pak ještě Václav předestřel, že si můžeme do budoucna Chotěmice pronajmout na vlastní fesťák, že nám to dá včetně třiceti lůžek a bude jen maskot. Pak už jsme byli opilí.

Ráno jsme se pustili do nové písničky Před Imperialem, kterou jsem jako jedinou předem zaranžoval. Jako obvykle máme pocit, že tohle prostě musí být hit. Jak to dopadne všichni víme, ale co kdyby (14.7. premiéra v Králíkách na náměstí, ohlas byl mocný – POZN RED.).

Večer nám Vašek Koubek vyprávěl o úvěru, o tom, jak vymyslel ubytování gratis k prodeji cédéček, jak nepřijeli Buty, o příběhu kluka Jakuba a o projektu Zabíjačka, potom nám nabízel, že si můžeme Chotěmice pronajmout na vlastní fesťák, že nám to dá včetně třiceti lůžek a sám bude jen maskotem… Pak jsme pili víno, zpívali u ohýnku vše od Greenhornů po slovenskou hymnu… a k ránu naskákali do bazénku.

Ráno Jirka snídal výjimečně oblečený. Pak jsme se instinktivně pustili do tracku Nedělní večery. Hromosvod málokdy uplatňuje heslo „v jednoduchosti je síla“, tak jsme to zkusili. V poklidné písničce se vyskytuje slovo „sráči“. Sedí tam ale jak prdel na hrnec, tak snad to nebude babičkám vadit, jako kdysi u písničky Zrcadlo, kde se zpívalo „život je posranej jak schody na půdu, já na tom zkurvenym světě už nebudu“.

Odpoledne jsme se rozhodli udělat Vaškovi radost a jak širocí tak dlouzí vskočili do instinktivní jazz-rockové instrumentálky Zabíjačka. Hned první pokus může, myslíme, do televize. Podívejte se na přiložené video.

Když Jirka vařil večeři, ještě jsme nakousli netradiční novinku číslo tři. Jmenuje se Francouzská, je dost francouzská a na basu tam hraje Jakub, protože Jiří vaří. V koncertní verzi nahradí vaření cestou pro pivo a zase zpátky. Flétna tam taky vůbec není, ale Tereza zpívá „pam pam“ a tleská do rytmu. Večer nám Vašek Koubek vyprávěl o úvěru, o tom, jak vymyslel ubytování gratis k prodeji cédéček, jak nepřijeli Buty, o příběhu kluka Jakuba a o projektu Zabíjačka, pak nám nabízel, že si můžeme Chotěmice pronajmout na vlastní fesťák, že nám to dá včetně třiceti lůžek a sám bude jen maskotem. Pak se nepilo víno, ale calvados…

Třetí den jsme si všechno zopákli a jeli domů. Velký dík Vaškovi!

Na závěr jsme se ho ještě zeptali, jak to bude s ubytováním v nových prostorách, jestli si musel vzít úvěr, jak to bylo s Buty, jak to bylo s klukem Jakubem a jestli by Chotěmice někdy nešly na víkend pronajmout třeba i s nějakými třiceti lůžky.

Žerty stranou, Chotěmice jsou inspirativní prostředí, konstantní pohoda, bar, okolí jak z obrázku, v místním koloniálu vtipný chlapík („Rohlíky, šunku a toaletní papír? A co si dáte k tomu papíru?“ )… A máme tři nové pecky. S dalšími novějšími už je to pětatřicet minut. Ještě kousek a je zaděláno na další cédéčko. Ale kam ty krabice dám? Celý byt mám obložený a neubývá to. Asi taky nabídnu bejvák k pronájmu – noc za pět cédéček…

P.S.: Divadelní hra „Otázka nádobí“ – Chotěmice, 10.7.2012:

Tereza: „Utřete to.“
Ondřej: „Ne, vždyť to oschne.“
Tereza: „Ne, utřete to, pak se tady nehneme.“
Jiří: „To je zbytečný. Vždyť to oschne.“
Tereza: „Neeeee, utřete to, je tu bordel.“
Ondřej (ke kolemjdoucímu Koubkovi): „Vašku, co si myslíš o utírání nádobí?“
Vašek: „Zbytečná práce, já nádobí nikdy neutírám… nechávám to oschnout.“
Jiří + Ondřej: „Terezo, slyšíš, i pán domů říká, že nádobí se utírat nemusí.“
Tereza (křik): „ Zůstanete starý mládenci.“ (bouchnutí dveřmi)
Vaškova Sabina: „Vašku, to je nevýchovné.“
Jiří + Ondřej: (smích)